Příspěvky uživatele „Annacerv“

Re: "Prokrastinátor", zní asi lí...

No a proto jsem hlášce dala plus, protože ten pocit "třeba se mi něco stane a nebudu muset" je mi dost dobře známý, a krmení srnek jsem se upřímně zasmála.

K hlášce #73554

Re: "Prokrastinátor", zní asi lí...

Vidíš, je tam použitý obrat "příznak poruchy". Ne porucha samotná.
Já osobně to vnímám někde mezi těmi dvěma extrémy, co se tu vyskytly. Celej život si nadávám, jak jsem líná, a utápím se v zoufalství, že *bych s tím měla něco dělat a ono to nejde a nejde*.
A pak si přečtu (někde jinde, je to asi půl roku) docela podrobný rozbor té rozhodovací paralýzy, a ono to najednou pomalu ale jistě, postupně, nějak jde.
Nevím, jestli mám/měla jsem poruchu, ale bylo to rozhodně dost vážný. Sabotovala jsem skoro všechno ve svým životě proti svý vůli. A přitom stačilo přehodit někde něco v hlavě a najednou to je jinak. Jenom člověk musí vědět, co přehodit.

K hlášce #73549

Re: To je tak "ženská" odpověď,

Tss, hlásím věk 30 a vztah 10. A jednak na výše uvedenou otázku odpovídám vždycky po pravdě a řeším hned, a druhak starý křivdy nevytahuju opakovaně - ona se vždycky najde nějaká nová ;)
Ne, my jsme vlastně s mužem v ledasčems obrácený oproti běžným mužsko-ženským definicím. Při konverzaci "Co se stalo?" "Nic." se já ptám. Nebo když už naprosto nutně potřebuju nový oblečení, vyšlu muže anebo se nechám postavit do kabinky a útrpně zkouším, co mi on nosí. A tak.

K hlášce #73539

Re: todlencto by mělo aspoň malo...

(Odpovídám na "Tak to nebudu řešit." - nevím, kam se můj příspěvek ve vlákně zařadí.)
Tohle jsem od začátku do konce mohla napsat já, včetně přístupu češtinářky - jo, my měli ženskou, která se shodou okolností jmenovala Jebavá, a vyučovala přesně tímhle stylem.
A telefon jsme taky dlouho neměli a přečetla jsem kdeco.

Máj jsem zkoušela číst, ale fakt to nešlo. Možná to zkusím ještě tak za dvacet let, třeba mi bude naprosto ukradenej děj a budu se vyžívat ve zvukomalbách.

K hlášce #73544