je to jak úryvek scénky:)) Připomnělo mi to jeden text:D +

Jeden muž stál před soudem, protože zabil svou ženu.
Soudce: „To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu.“
Muž: „Když ona byla tak omezená, že jsem jí prostě musel zabít.“
Soudce: „Vždyť to, co nám říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.“
Nato se muž rozhovořil: „Odehrálo se to následovně – bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra, která má tři děti. Je ovšem strašné, že jejich děti zůstaly od přírody neobyčejně malé. Ten dvanáctiletý měří 80 cm a ten devatenáctiletý 90 cm. Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: „V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví Pyrenejové.“
Já říkám: „Ne, Ty myslíš, že jsou Pygmejové.“
„Ne,“ říká moje žena, „pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.“
Já říkám: „To je pigment.“
„Ne,“ říká moje žena, „pigment je to, na co psali staří Římané.“
Já říkám: „To je pergamen!“
„Ne,“ říká moje žena, „pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí…“
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec. Tedy moje žena:
„Miláčku, koukni se, co zde stojí!“ otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: „Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.“
Vzal jsem knihu a stále ještě pokojně vysvětlil:
„Ale miláčku, to je francouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.“
„Ne,“ říká moje žena, „to musíš překládat doslovně: La Marquise – slunečník; Pompadour – kabelka; la Maitresse – učitelka; Louis XV – pasák 15 (pozn.: franc. lése čti Luis znamená přeneseně označení pasáka prostitutek). Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře.“
Já říkám: „Ty myslíš lektora.“
„Ne,“ říká moje žena, „lektor byl antický řecký hrdina.“
Já říkám: „To byl Hektor a byl z Tróje.“
„Ne,“ říká moje žena, „Hektor je plošná míra.“
Já říkám: „To je hektar.“
„Ne,“ říká moje žena, „hektar je nápoj bohů.“
Já říkám: „To je nektar.“
„Ne,“ říká moje žena, „Nektar je řeka v jižním Německu.“
Já říkám: „To je Nectar.“
Moje žena: „Vždyť přeci znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo.“
Já říkám: „To se jmenuje duet.“
„Ne,“ říká moje žena, „duet je, když mají dva muži souboj se šavlí.“
Já říkám: „To je duel.“
„Ne,“ říká moje žena, „duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak.“
A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil…
Nastala chvíle mlčení, po níž soudce povstal a vyřkl ortel:
„Osvobozen, já bych jí umlátil už u Hektora…“

citace mínus komentář +

O jeden řádek míň a možná by skončila jako schválená.