Mohla bych tady vypisovat své zážitky s lékaři, rozběhla by se diskuze, že lékaři jsou lídé, nejsou vždy na 100% čerství, všímaví a milí, také že někteří lékaři jsou svědomití a někteří mizerní a pokud já mám zážitky s těmi mizernými, mám si hledat jiné, já budu kontrovat, že jsem -li ve stavu, kdy se sotva dopravím do lékařského střediska nejbližšího, po odpovědi „Vy nemůžete chodit? No ale pan doktor teď nemůže, objednejte se, máme volno za 3 měsíce,“ nejsem již schopna ničeho než pláče, a přemýšlet, jak se dostanu k lékři jinému nedokážu. Nakonec můžeme dospět i k diskuzi politické, protože kvůli tomu kapitalismu mě nemůže přepravit sanitka, protože to není taxík, jak to bylo před revolucí lepší, nebo možná ne, a tak dále a tak podobně.
Zkrátka rozuzlení hledejte analogicky v reklamním sloganu Kdo pil, umřel. Kdo nepil, umřel taky. Kdo pije náš Májový ležák, tomu se umřít nechce.