<a> Ty vole, máma se včera o půl osmé šla koukat na zprávy a začala ječet, ať tam honem jdu, že je v televizi.
<b> No a byla tam?
<a> Byla...
<b> A co o ní říkali?
<a> Vůbec nic, zapomněl jsem vypnout kinect.

<a> jedu ve vlaku, v kupéčku se mnou jede holčina a přes telefon poměrně dlouho vysvětluje, jak něco vytisknout, už to vypadalo, že mise byla úspěšná a pak zoufale vykřikne "Ne, mami, ne ctrl je jedna klávesa!!!"

<A> Znáš ten pořad co dávali na Nově, jmenovalo se to "To nevymyslíš", bylo to o tom, že lidi tam psali svoje neuvěřitelný zážitky a oni to zfilmovali.
<B> Jojo asi vim co to bylo.
<A> Někdy jsem si říkal, že je to přitažený za vlasy, ale po včerejšku jsem změnil názor.
<B> Copa?
<A> Včera večer ... manželka usnula na gauči, já šel do sprchy. Ze sprchy jdu nahej do ložnice pro pyžamo. Nemůžu ho najít, tak na to prdim a jdu nahej do obýváku. Budim manželku, ta klasicky jen mávne rukou, něco zamrmlá, ani si nevšimne, že jsem nahej a spí dál. Tak jdu k lince, že udělám malýmu na noc Sunar. Nasypu ho do lahvičky, zalejvam převařenou vodou, chci to zamíchat lžičkou, ale jako napotvoru v šuplíku žádná není, všechny jsou v myčce, která zrovna myje. No co, tak zavřu lahvičku, prstama zacpu ten cucáček a šejkuju pravou rukou s lahvičkou nad dřezem na úrovni svého pasu. Připomínam, že jsem nahej. Najednou se za mnou ozve "Panebože, co to tady provádíííííš?" V úleku pouštim ten cucáček a bílej Sunar stříká všude ....... a vysvětluj to pak manželce :D

<ONA> Jestli si myslíš že ty tvoje vtipy co sháníš na internetu jsou vtipný tak nejsou!
<ON> Co myslíš?
<ONA> Včera na maturáku jsi se zase vyznamenal. Opil jsi se a pak jsi říkal o mojí nejlepší kamarádce že je tak tlustá že kdyby si vzala žlutý tričko tak by si jí někdo mohl splést s taxíkem.
<ON> Promiň zlato. Vždyť víš že jsem to tak nemyslel. Byl jsem opilej
<ONA> Ale já na to nemám sílu na ty tvoje kecy. Ty pořád do někoho ryješ a já už to nechci tolerovat. S klukem co se chová jako idiot chodit nechci. Ber to tak že ti dávám poslední šanci!
<ON> Promiň, promiň, promiň fakt mě to mrzí. A jak jsi se vlastně dostala domů?
<ONA> Všichni jsme pak jeli s Jitkou.
<ON> Taxíkem?
<ONA> Ne ty se prostě nezměníš. Sbohem...
<ON> Nééé tak jsem to nemyslel!