otázka je, jestli zleva nebo zprava...

To by totiž byla správná vydrbávka, prodat někomu "dědictví v plném a nedotčeném stavu, k vyzvednutí hned jak zdědím"... a pak by rodiče nasekali dluhy a kupec by mi tím pádem zaplatil za to, že přijme cizí dluhy - a to by musel, zaplatil přece za dědictví, tak tumáš! Reklamace neberu, tady jsi mi to podepsal, že za milion bereš dědictví po mých rodičích přesně tak, jak v době jejich smrti leží a běží!

Majetek, který má být nabytý v budoucnu, prodat nebo i darovat lze (to "obilí nastojato", o kterém píšeš, se do zákona vrátilo v podobě budoucích užitků), ale pokud by dědic prodal svůj dědický podíl osobě, která nepatřila do okruhu dědiců, tak už by to nebylo dědictví. Tím pádem by na kupujícího nepřešly dluhy, pokud by výslovně neprohlásil, že ty dluhy přebírá (a to by s tím věřitel ještě musel souhlasit). Okruh dědiců jasně určuje buď zákon, nebo závěť (případně od 1.1.2014 i dědická smlouva, ale tím to nebudu komplikovat). Takže shrnuto - ano, budoucí dědic může uzavřít kupní smlouvu, ve které prodává majetek nabytý teprve v budoucnu jako dědictví, ale jakmile k tomu prodeji dojde, ztrácí ten majetek charakter dědictví.